Obětní beránek nebo zlaté dítě narcisty

Je nesporné, že v rodině, kde vládne narcismus, je často jedno dítě, které se stává takzvaným "obětním beránkem". To je dítě, které jakoby nezapadá do obrázku ideálního potomka, jak si jej vysnil rodič s narcistickou poruchou. Na rozdíl od takzvaného "zlatého dítěte" toto dítě nesplňuje očekávání narcistického rodiče, který tak projevuje své nejistoty a nerealistické ego.

Důsledkem je, že tento narcistický rodič může být k dítěti nespravedlivý, dokonce až krutý. Dělá vše, co může, aby potlačil či potrestal jakékoli "nepřijatelné" vlastnosti, které dítě projevuje.

A jaký je druhý rodič?

Ten může být bohužel také nedostupný. Může dokonce od dítěte očekávat, že se postará o jeho potřeby, místo aby naopak pečoval o potřeby dítěte.

V důsledku toho se dítě naučí potlačovat svoje potřeby, zamlčovat svoje emoce a snaží se vyhovět druhým lidem, jen aby zvládlo přežít v takto náročném prostředí. Tito lidé (děti) často vzpomínají na to, jak se cítili v dětství opuštění a nevyslyšení svými rodiči, což jim neumožnilo správně zpracovat a vyjadřovat své emoce.

To často vede k tomu, že mají problémy s vyjadřováním a zvládáním emocí, a dokonce mohou sklouznout k závislostem nebo k činnostem, které jim pomáhají potlačit své skutečné pocity. V extrémně stresujících situacích mohou tyto osoby (děti) nacházet pocit života jen při prožívání traumatických a zneužívajících situací, protože jejich osobní hranice byly narušeny.

V dospělosti se pak často potýkají s vytvářením zdravých vztahů, vyrovnáváním se s traumaty a často se nevědomky zaplétají do vztahů s narcisty, nebo naopak, mají potíže navázat kontakt se zdravými lidmi.

Dalo by se říct, že místo užívání si zdravého vztahu nevědomě neustále vytvářejí toxicitu. Často říkají: "V tom musí být nějaký háček, já se přeci nemohu cítit tak krásně, milovaně a v bezpečí."

Jejich limitující přesvědčení je: "Nejsme v bezpečí".