Jak diagnostikovat narcismus

Následující text vychází z odborné práce specialistů věnující se narcismu.

Narcistická porucha osobnosti - diagnostika a léčba

Autoři: Mgr. Petra Houbová¹, doc. MUDr. Ján Praško CSc^1,3,2,4, PhDr. Marek Preiss¹, MUDr. Erik Herman^5,7,6

¹ Psychiatrické centrum Praha, 3. LF UK, Praha

² Centrum neuropsychiatrických studií, Praha

³ Psychiatrická klinika FN a LF UP, Olomouc

⁴ 3. LF UK, Praha

⁵ Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha

⁶ Neurologické oddělení, neuropsychiatrické a epileptologické centrum, Nemocnice Na Františku s poliklinikou, Praha

⁷ Psychiatrická ambulance, Praha

Narcistické chování se může projevovat ve dvou hlavních formách - zdravé a patologické. Zdravý narcismus je definován jako pozitivní sebeúcta, která se opírá o schopnost přijmout vlastní silné a slabé stránky. Je charakterizován stabilním sebevědomím, které nezáleží příliš na hodnocení okolí, a malá nepříjemnosti nejsou pro takového jedince ohrožující. Na druhé straně, patologický narcismus je podmínka, kde se jedinec opírá o pocit nadřazenosti, aby skryl své hluboké pocity méněcennosti.

Z důvodu snadné zranitelnosti může být jakákoli forma kritiky, odmítnutí nebo nezájmu pro jedince s patologickým narcismem velmi škodlivá. To může vést k pocitům hanby, deprese a hněvu, které se mohou zdát téměř nemožné řešit. Navíc, když není potvrzeno vysoké sebevědomí, může rychle zmizet. Takový jedinec nemá schopnost efektivně zpracovat selhání a neúspěch, což činí jeho sebejistotu velmi křehkou.

Lidé s narcistickou poruchou osobnosti často zaznamenali ve své minulosti frustraci ve vztahu k potřebě uznání, lásky a pozornosti. Možná se setkali s negativním hodnocením, které bylo zaměřeno přímo na ně, nikoli na jejich konkrétní chování. Toto hodnocení si mohou interpretovat jako odmítnutí nebo vyloučení. Mají obavy, že když ukážou svou skutečnou podobu, budou odmítnuti. Časem se naučí, že uznání nedostanou jako jednotlivci, ale mohou ho získat skrze určité chování. Tento negativní vzorec je pravděpodobně ukotvený v jejich dětství, kdy byli vystaveni negativním zpětným vazbám od významných osob ve svém životě.

Narcistická porucha osobnosti je definována strukturou osobnosti, která funguje na "dvou rovinách". Na povrchu se objevuje "grandiózní self", který skrývá skutečné já narcistické osobnosti. Grandiózní self se vytváří v raném dětství jako obranný mechanismus proti frustrující realitě. Osoba s takovým chováním se identifikuje se svým ideálním obrazem, aby se mohla osvobodit od hodnocení ostatních. Cokoli, co nesplňuje tento ideál, je potlačeno nebo projektováno na ostatní.

Tato fáze grandiózního self však může negativně ovlivnit vývoj osobnosti, zejména vývoj ega, superega a objektových vztahů.

Psychologická diagnostika narcistických rysů není vždy jednoduchá a obraz osobnosti může být snadno zamaskován aktuálním stavem, který často nastává na začátku psychiatrické hospitalizace.

Podle Greenberga existují tři diagnostická kritéria pro narcistickou poruchu osobnosti:

Absence schopnosti regulovat vlastní sebeúctu vnitřně
Závislost sebeúcty na tom, co si o nich myslí ostatní. Osoby s tímto onemocněním musí investovat mnoho energie do toho, aby se zalíbili ostatním a získali potvrzení, které si sami nedokážou poskytnout.
Existence dvou extrémních a nerealistických sebepohledů, které se mění v závislosti na okolnostech. Tito jedinci se vidí buď jako naprosto dokonalí, nebo naopak jako naprosto bezcenní. Bez pocitu dokonalosti upadají do sebenenávistné deprese a zažívají silné pocity ponížení. Udržení sebeúcty je pro ně primárním životním cílem.