Proč jsou narcisté tajnůstkáři

Přemýšleli jste někdy nad tou zvláštní disonancí, která obklopuje některé lidi? Proč se zdá, že jejich život je pečlivě střeženou pevností, zatímco jejich slova malují obraz dokonalé otevřenosti? Jejich schopnost skrývat je často mistrovská. Jejich vyprávění se málokdy shoduje s hmatatelnou realitou jejich činů. Nejde o pouhé zapomínání či drobné nesrovnalosti; je to systematická stavba alternativní reality.

Důvod je ve své podstatě prostý, leč ve svých důsledcích nesmírně komplexní: Chtějí, abyste uvěřili jejich „falešnému já“. Pod touto nablýskanou fasádou se však skrývá labyrint tajemství, polopravd a úzkostlivě střežených zranění. Pojďme se ponořit do tohoto stínového světa a poodhalit, co se v něm skutečně odehrává.

Historie lhaní aneb Falešné já není žádná novinka

Tato fascinace iluzorním obrazem sebe sama není výstřelkem moderní doby. Její kořeny sahají hluboko do naší kulturní a psychologické historie.

Mýtus o Narcisovi: Začněme u pramene, u starořeckého mýtu. Mladý Narcis se nezamiloval do jiné bytosti, ale do vlastního odrazu na vodní hladině. Už tehdy, v alegorické formě, lidstvo tušilo, že přehnaná, sebestředná láska je cestou do záhuby, odtržením od skutečného světa a vztahů. Odraz není realita; je to jen iluze.

Freudova vize: Byl to Sigmund Freud^[5], kdo přenesl tento mýtus na pole psychologie. Jeho koncepty primárního a sekundárního narcismu popsaly složitý vývoj našeho „já“ a způsoby, jakými se může pokřivit. Ačkoliv Freud přímo nehovořil o „tajnůstkářství“, položil základní kameny pro pochopení, že ego může být křehkou a bráněnou konstrukcí.

Winnicottův průlom - Pravé a Falešné já: Klíčový posun přišel v 60. letech 20. století s britským psychoanalytikem Donaldem Winnicottem^[14]. Ten formuloval geniálně prostou a přitom hlubokou teorii. „Falešné já,“ tvrdil, „se formuje v dětství jako obranný mechanismus.“ Je to reakce na prostředí, které dítěti neposkytlo opravdovou lásku, bezpečí a přijetí. Dítě se naučí předstírat a plnit očekávání okolí, aby se vyhnulo bolesti z odmítnutí nebo zanedbání. Narcista se tak stává mistrem v předstírání, protože to pro něj kdysi byla strategie přežití.

Štít proti hanbě: Pozdější teoretici jako Heinz Kohut^[8] nebo Otto Kernberg^[7] tuto myšlenku dále rozvinuli. Grandióznost, kterou narcisté tak okázale vystavují, není znakem skutečné sebedůvěry. Naopak, je to jen blyštivý štít, který má za úkol odrazit pohledy ostatních od hluboko uloženého pocitu prázdnoty, nejistoty a paralyzující hanby. A co je lepším materiálem pro takový štít než tajemství a lži?

Proč je to pro ně tak zásadní?

V dnešním světě se tato dynamika projevuje v mnoha rovinách, které definují narcistovu existenci.

1. Kontrola a moc nade všemi: Tajemství jsou jejich měnou, jejich tajnou zbraní. Informace, které zadržují, jim dávají pocit převahy. Udržováním ostatních v nejistotě je mohou lépe manipulovat a ovládat, což jim dodává pocit moci, který jim vnitřně chybí.
2. Udržování dokonalého "falešného já": Toto je ústřední motiv jejich života. Iluze dokonalosti, úspěchu a morální nadřazenosti musí být udržena za každou cenu. Proto úzkostlivě skrývají jakékoliv chyby, selhání, závislosti či dvojí život, ať už jde o finanční podvody nebo milostné aféry. Odhalení jejich skutečného, nedokonalého já by pro ně znamenalo zhroucení celého světa.
3. Patologické lhaní: Lhaní se pro ně stává druhou přirozeností. Často lžou tak automaticky a často, že si sami nepamatují, jakou verzi příběhu komu vyprávěli. Tajemství a mlžení jim pomáhají udržet alespoň zdání konzistence v této spletité síti klamu.
4. Absence empatie: Zásadním aspektem je, že je jim v podstatě lhostejné, jaký dopad má jejich tajnůstkářství na druhé. Bolest, zmatek a úzkost, které způsobují svým blízkým, jsou pro ně jen vedlejším, nepodstatným produktem. Jejich vlastní ochrana je absolutní prioritou.
5. Dvojí standardy: Zatímco oni si dopřávají svobodu tajných prohřešků, od svého okolí vyžadují absolutní transparentnost. Neváhají kritizovat a odsuzovat ostatní za přesně to chování, kterého se sami v skrytu dopouštějí.
6. Skryté agendy: Jejich jednání je málokdy přímočaré. Téměř vždy mají postranní úmysly. Touží po obdivu (tzv. narcistická zásoba) a neváhají zneužívat lidi pro svůj finanční, kariérní nebo sexuální prospěch.
7. Strach ze zranitelnosti: Pod arogantní a sebejistou maskou se skrývá obrovská, téměř dětská nejistota a stud. Tajemství jsou jejich poslední obrannou linií před odhalením této křehkosti. Být zranitelný je pro ně synonymem pro zničení.
8. Vytváření "ochranné bubliny": Svět je pro ně nebezpečné místo. Pomocí lhaní, obviňování druhých a přísné kontroly si vytvářejí vlastní, umělou realitu – ochrannou bublinu, kde platí jejich pravidla a kde je jejich falešné já v bezpečí.

Kde se psychologové neshodnou?

Téma je natolik složité, že ani odborná obec nemá na vše jednoznačnou odpověď. Právě v těchto debatách se odkrývá hloubka problému.

Má každý "falešné já"? Kde přesně leží hranice mezi běžnou sociální maskou, kterou si všichni občas nasazujeme, a patologickým „falešným já“? U narcistů je tato konstrukce rigidní, všeprostupující a jejím jediným účelem je chránit hluboké vnitřní zranění, nikoliv jen usnadnit sociální interakci.

Vědí narcisté, že předstírají? Toto je jedna z nejpalčivějších otázek. Většina expertů se kloní k názoru, že si to ve skutečnosti neuvědomují. Jejich obranné mechanismy jsou tak silné, že sami věří iluzi, kterou vytvořili. Aktivně zkreslují realitu tak, aby odpovídala jejich grandióznímu sebeobrazu.

Existuje u narcistů "pravé já"? I zde se názory různí. Někteří radikálnější teoretici (jako Sam Vaknin^[13]) tvrdí, že původní, pravé já je zcela zničené nebo nikdy nebylo plně zformováno. Jiní se domnívají, že je pouze hluboce potlačené, traumatizované a pro samotného narcistu téměř nedostupné.

Rozdíl od jiných poruch: Jak se liší obrana „falešným já“ u narcismu od podobných mechanismů u hraniční poruchy osobnosti? Zdá se, že u narcisty je deaktivace „pravého já“ mnohem kompletnější a jeho grandiózní fasáda stabilnější, zatímco u hraniční poruchy dochází k častějším a chaotičtějším propadům.

Dopad na oběti: Všechny tyto nejasnosti a tajemství mají drtivý dopad na ty, kdo s narcisty žijí. Způsobují jim chronický zmatek, pochybnosti o vlastním úsudku a vnímání reality, což si vybírá obrovskou psychickou daň.

Kam se ubírá výzkum a léčba?

Pochopení narcismu se neustále vyvíjí a s ním i naděje na účinnější přístupy.

Hlubší neurobiologický pohled: Moderní zobrazovací metody nám umožňují zkoumat mozkové odlišnosti, například v centrech spojených s empatií, sebereflexí a emoční regulací. Možná nám jednou umělá inteligence pomůže analyzovat tyto složité vzorce a lépe pochopit biologické kořeny tohoto stavu.

Nuanční pochopení podtypů: Budoucí výzkum se pravděpodobně zaměří na jemnější rozdíly v tajnůstkářství mezi grandiózními (zjevnými) a zranitelnými (skrytými) narcisty. Jejich strategie a motivace se mohou lišit.

Vylepšené terapeutické přístupy: Objevují se nové, citlivější metody. Terapie založená na mentalizaci (MBT)^[4] učí narcisty lépe chápat vlastní emoce i emoce druhých. Trauma-informované terapie (EMDR, IFS) se zaměřují na léčbu dětských traumat, která stála u zrodu falešného já. Cílem je pomoci jim opustit závislost na vnějším obdivu a nalézt cestu k nepodmíněnému přijetí sebe sama, včetně své zranitelnosti.

Výzvy, ale i naděje: Léčba zůstává extrémně náročná. Narcisté se jí často brání, protože by znamenala konfrontaci s jejich největším strachem – s jejich nedokonalostí. Přesto soucitnější přístupy, které chápou falešné já jako tragickou obrannou strategii, skýtají naději.

Vliv digitálního věku: Nabízí se otázka, jak naši dobu ovlivňují sociální média, která jsou dokonalou scénou pro prezentaci idealizovaného já. Nezesiluje tato kultura narcistické sklony a potřebu skrývat nedokonalou realitu? A jak na jejich chování působí postupná eroze soukromí?

Klíč je v pochopení... a v ochraně sebe sama

Porozumění spletitému vnitřnímu světu narcisty a důvodům jeho tajnůstkářství není o omluvě jeho chování. Je to o prozření. Když chápeme, že jejich grandiozita je jen štítem a jejich tajemství zdí chránící vnitřní prázdnotu, můžeme se lépe bránit jejich manipulacím.

Nezapomeňte však na to nejdůležitější: abyste se nenechali vtáhnout do jejich iluzorního světa a zničit jejich „falešným já“, musíte být pevně zakotveni ve svém vlastním „pravém já“. A to často znamená odstup, stanovení hranic a práci na vlastním uzdravení z chaosu, který za sebou zanechávají.

Zdroje a citovaná literatura

1. American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and statistical manual of mental disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
2. Caligor, E., Levy, K. N., & Yeomans, F. E. (2015). Narcissistic personality disorder: Diagnostic and clinical challenges. American Journal of Psychiatry, 172(5), 415-422.
3. Cleveland Clinic. (n.d.). Narcissistic personality disorder (NPD): Symptoms & causes. Retrieved August 5, 2025, from https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/9742-narcissistic-personality-disorder-npd
4. Dimaggio, G., & Semerari, A. (2012). Metacognitive interpersonal therapy for personality disorders. Routledge.
5. Freud, S. (1914). On narcissism: An introduction. Standard Edition, Vol. 14, pp. 67-102. Hogarth Press.
6. Gabbard, G. O. (2018). Psychodynamic psychiatry in clinical practice (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
7. Kernberg, O. F. (1975). Borderline conditions and pathological narcissism. Jason Aronson.
8. Kohut, H. (1971). The analysis of the self: A systematic approach to the psychoanalytic treatment of narcissistic personality disorders. International Universities Press.
9. Masterson, J. F. (1981). The narcissistic and borderline disorders: An integrated developmental approach. Brunner/Mazel.
10. Mitra, P. (2017). Psychoanalytic theories of narcissism: An overview. Indian Journal of Psychiatry, 59(1), 17-21. https://doi.org/10.4103/ipj.ipj_32_17
11. Psychology Today. (n.d.). Narcissism. Retrieved August 5, 2025, from https://www.psychologytoday.com/us/basics/narcissism
12. Ronningstam, E. F. (2011). Narcissistic personality disorder: A current review. Current Psychiatry Reports, 13(1), 68-75. https://doi.org/10.1007/s11920-010-0153-x
13. Vaknin, S. (2007). Malignant self-love: Narcissism revisited. Narcissus Publications.
14. Winnicott, D. W. (1960). Ego distortion in terms of true and false self. In D. W. Winnicott, The maturational processes and the facilitating environment: Studies in the theory of emotional development (pp. 140-152). International Universities Press.

Prohlášení o vyloučení odpovědnosti

Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter. Nenahrazuje odbornou psychologickou diagnostiku, poradenství ani terapii. Pokud se nacházíte v ohrožující situaci nebo máte pocit, že nezvládáte svou situaci sami, vyhledejte prosím neprodleně pomoc kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví nebo se obraťte na krizové linky, např. Linka bezpečí, Bílý kruh bezpečí. Institut Evoluce Vztahů nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě tohoto článku bez konzultace s odborníkem.

O Institutu Evoluce Vztahů

Přístup Institutu Evoluce Vztahů (IEV) je založen na hlubokém pochopení subjektivního prožívání obou partnerů a na snaze vytvořit společný bezpečný prostor, kde se oba partneři cítí vyslyšeni a pochopeni. Více informací a kontakty naleznete na našich webových stránkách institutevolucevztahu.cz.

O autorovi

Ing. Miroslav Sázovský je zkušený vztahový kouč s více než 10 lety praxe v oblasti individuálního a párového poradenství. Specializuje se na problematiku toxických vztahů, narcistické poruchy osobnosti a emoční manipulace. Je spoluzakladatelem Institutu Evoluce Vztahů. Více o našem týmu a přístupu naleznete v sekci O nás na webu Institutu.