Proč na narcistu nemohu přestat myslet a cítím se jak závislák?

Vztah s narcistou je jako jízda na horské dráze. S každým silným stavem beztíže přichází nepříjemné přetížení.

Vztah s narcistou je plný neustálých konfliktů, manipulace a vytváření mlhy (FOG) - strachu, povinnosti, viny. Budete prožívat pocity nejistoty, strachu, naděje, bouřlivých hádek, ale i krásných chvilek, které se nazývají bombardování láskou.

Z toho všeho bude váš mozek zmatený. Především v období, kdy budete vystaveni pomlouvačné kampani a bude se zdát, že všichni jsou na straně narcisty.

Říká se tomu horké a studené chování

Andreas Bartels a Semir Zeki (2000) zjistili, že mozek zamilovaných lidí se podobá mozku závislých na kokainu. Proto když vás narcista bombarduje láskou, nadměrnou chválou a pozorností, zaplaví vás vlna dopaminového rauše. Jedná se o tak intenzivní stav euforie, který je podobný drogové závislosti.

1. Toxická láska vyvolává dopaminový rauš jako žádná jiná a vysoce citliví lidé mohou takové emoce prožívat daleko intenzivněji než ostatní.
2. Dopamin je neurotransmiter spojený s mozkovým centrem rozkoše a hraje mocnou roli v touze a závislosti.

Helen Fisherová (2016) ve svých studiích uvádí, že při odmítání zamilovaného člověka dochází k aktivaci několika částí mozku spojených se závislostí a touhou.

Strach je maskou touhy. Touha a strach se nacházejí ve stejné části našeho mozku. Proto i když máme strach z narcisty a chceme se mu vyhnout, jeho šarm a zájem nás oklame a my místo obavy prožíváme pocit touhy. Touhy se k němu opět vrátit a dostat alespoň na chvilku malou “dávku drogy” v podobě pozornosti a “lásky”.

Podle doktorky Susan Carnellové (2012) taktiky provázející zneužívání, jako je chování typu horké a studené, dobře využívají náš dopaminový systém, protože studie ukazují, že dopamin proudí snadněji, když jsou odměny rozdávány podle nepředvídatelného rozvrhu.

Bylo zjištěno, že pokud se střídají období potěšení s obdobími bolesti, upozorňuje to mozek, aby v rámci přežití dával pozor a pracoval na získání odměny, která nemusí být jistá. Jinými slovy, pokud je to studené a horké, váš mozek zbystří a usiluje alespoň o náznak vřelého slova nebo náznak zájmu, přestože máte roky zkušeností, že opět přijde období mrazu.

Dalo by se říct, že oběti narcismu žijí v neustálé iluzi reality o tom, jaké by to mohlo být, kdyby…

Náš mozek funguje podle jednoduchého vzorce:

1. Zážitky vnímané jako odměna → uvolňování dopaminu → chceme znovu.
2. Nadměrné dopřávání si odměny → méně uvolněného dopaminu.
3. Přerušované odměny → dopamin proudí rychleji.

Kombinace potěšení a bolesti má schopnost vyvolat v našem mozku uspokojivější zážitek než samotné potěšení a protože naše mozky jsou přirozeně zvídavé, věnují těmto vztahům větší pozornost. Jasně je to zřejmé, pokud si uvědomíme, že naše mysl je vždy připravena pozorovat a analyzovat vztahy mezi pozitivními a negativními emocemi, aby mohla vyhodnotit jejich dopad na naše chování. Tato schopnost nám pomáhá přizpůsobit se okolnímu prostředí a vyhnout se situacím, které by mohly mít škodlivé následky.

Už rozumíte tomu, proč tak snadno podlehnete závislosti na narcismu?

Vědecké studie dokazují, že uvolňování hormonu zvaného oxytocin může vést k nárůstu pocitu důvěry a následné investici emocí a energie do druhé osoby. Tento fenomén nastává dokonce i v situacích, kdy došlo k narušení vzájemné důvěry, jak ukázala studie Baumgartnera a spol. z roku 2008.

Následně, když se setkáme s projevy nevěry a patologickým lhaním ze strany našich narcistických partnerů, vzniká paradoxní situace. Naše tělesné a emoční pouto k nim může být tak silné, že jsme ovládáni impulsy pokračovat v investici do nich, a to navzdory hromadícím se důkazům o jejich prohřešcích. Toto pouto a jeho nezdravé posilování může být často způsobeno právě oxytocinem.

Hormon oxytocin, jinak nazývaný také "hormonem důvěry", může paradoxně způsobit, že osobě, která se ukazuje být toxická a nevěrná, důvěřujeme. I když její chování a jednání objektivně dokazuje opak, my jsme stále vedeni k tomu, abychom jí věřili. Tato slepá důvěra, kterou může oxytocin vyvolat, nám tak může přinést více škody než užitku.